Buquoyové na Novohradsku

Přítomnost  rodu Buquoyů na  území Novohradska přesáhla tři století. Ve specifickém jihočeském prostředí patřil k nejvýznamnějším představitelům šlechty.

Šlechtický rod Buquoů přišel do Českého království v 17.stol. z Francie a dnešní Belgie. Dřívější jméno rodu bylo Longueval podle hradu ležícího v severofrancouzské Picardii.

            Karel Bonaventura Buquoy se narodil 9.1.1571 v Arrasu, vystudoval na tamnější univerzitě a stal se komorníkem na královském dvoře v Madridu. Od 21 let se aktivně účastní válek španělského krále Filipa II., rychle za své úspěchy získává hodnosti i majetek a v r. 1613 i řád Zlatého rouna. Roku 1606 se oženil s Marií Magdalenou Biglia, hraběnkou de Sarona, jež pocházela z jedné z nejstarších a nejvlivnějších milánských rodin. Po pražské defenestraci převzal vrchní velení nad císařskými vojsky v Čechách. Bitvy na Bílé hoře se aktivně nezúčastnil (řídil ji vleže), neboť se zotavoval  z předchozích zranění. O půl roku později umírá v čele malého jízdního oddílu u dnešních Nových Zámků Jeho ostatky jsou uloženy v neoznačeném hrobě v Rožmberku v kostele Panny Marie. Hrabě dostal od císaře dne 6.února 1620 panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice. Darovací listina byla napsána česky, vlastnoručně ji podepsal císař. Ten neměl na žold pro vojáky, proto dlužné peníze nahradil darováním panství.

            Po smrti generála se správy panství ujala vdova Maria Magdalena, protože jejich syn byl v té době nezletilý. Byla to velice schopná žena, hovořila čtyřmi jazyky, ale velice málo německy nebo česky. Od r. 1635 natrvalo přesídlila do Čech, s čímž souvisí i výstavba rezidence. Svým městům potvrdila rozsáhlé výsady, věnovala jim lesy, zakládala sklárny, stavěla kostely a r.1639 nechala v Nových Hradech vybudovat vodovod. 15.listopadu 1627 získala hrabata český inkolát – právo k trvalému usazení, zastávání vysokých úřadů a vlastnictví statků, příslušnost k českému panství.

            Karl Albert se ujal držby panství po své matce, ale působil ve španělských službách. Česká panství navštívil snad jen jednou. Za jeho vlády byly provedeny barokní úpravy v kostele v Nových Hradech a na Rožmberku. Ve své závěti učinil ze všech panství v Čechách majorát, což zaručovalo jejich nedělitelnost v budoucnu a ochraňovalo je před prodeji v případě finančních potíží. Zplodil třináct dětí.

Následoval nejstarší syn Ferdinand – císařský rada a komoří. V r. 1677 založil v Nových Hradech klášter servitů. Rod pokračoval Ferdinandovými bratry.

Karl Philipp byl povýšen španělským králem Karlem II. do knížecího stavu. Na příště se tedy on a jeho přímí potomci titulovali kníže de Longueval, hrabě de Buquoy.

Panství zdědil Philipp Emanuel. Nechal postavit zámek v Libějovicích a nedaleko založil malý poutní kostel Lomec. Zemřel bezdětný.

České statky zdědil jeho nejmladší strýc Albert Karl, rakouský dvorní rada. Za jeho panování vznikl poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie na Dobré Vodě.

Dalším majitelem se stal Albertův syn Karl Kajetan, sebevědomý barokní kavalír ve funkci nejvyššího hofmistra Království českého. Miloval přepych a radovánky, rozšířil rezidenci a panskou zahradu na Nových Hradech a zřídil ozdobný park na ostrově  Žárského rybníku.

Franz Leopold byl typickým představitelem rokokového šlechtice bavícího se plesy a jinou kratochvílí. Když Francouzi a Bavoři obsadili Čechy, prokázal vlastenectví i tím, že svému synovi dal jméno Johan Nepomuk podle jednoho z patronů české země. A právě ten se stal dalším majitelem panství. Proslul charitativní činností na svých panstvích,  zaměřil se  na reformu lesnictví, 1778-83 došlo ke splavnění některých toků na novohradském panství a k vytvoření soustavy vodních nádrží – klaus, sloužících k plavení dřeva. Podporoval zakládání skláren a nových vesnic. Usiloval o zlepšení školství, zakládal sociální zařízení, stál u zrodu Hypoteční banky pro království České a ani to není zdaleka výčet všech aktivit tohoto geniálního organizátora. Spolu se svou manželkou založili romantický park Terčino údolí a nový empírový zámek v Nových Hradech. Zemřel bez dědiců.

Buquoyské statky dědí synovec Georg Franz August, známý polyhistor, národohospodář a velkoprůmyslník, podivín zaujatý pro vědu, vyznavač materiálních hodnot a kontaktů se svobodnými zednáři. V Praze studoval státní a přírodní vědy, matematiku, fyziku, chemii, technické obory, filosofii, přírodní vědy, strojnictví, finančnictví, ekonomiku. Udržoval přátelské kontakty a dopisoval si např. s Johanem Wolfgangem Goethem, André Marie Amoerem, F.A.Gerstnerem a mnoha dalšími. Na svých panstvích zaváděl moderní hospodářské postupy, jako první v Čechách koupil parní stroj, rozvíjel textilní průmysl, sklářství a sklářské hutě. Vynalezl a produkoval černé sklo – hyalit. R.1838 prohlásil dvě lesní parcely za přírodní rezervaci – Žofínský a Hojnovodský prales. Jediný syn Georg Johan se angažoval v katolickém hnutí, zajímalo ho umění, sbíral starožitnosti, hodně cestoval. V r. 1852 postavil Švýcarský dům v Terčině údolí a o dva roky později nechal zbudovat v novohradských lesích loveckou chatu Žofín. Pochován je do rodinné hrobky v novohradském kostele.

Karl Bonventura zřídil penzijní institut pro své zaměstnance, založil Spolek na podporu sirotků a vdov pro Nové Hrady a Rožmberk, nechával budovat průmyslové závody, usiloval o zlepšení hospodářství. Jeho manželka stála u zrodu dětské opatrovny v Nových Hradech. Oba jsou pochováni v nové hrobce na hřbitově v Nových Hradech.

Panství zdědil synovec Karl Georg. V době 1.svět.války pomáhal vždy potřebným, za první republiky se musel bránit při  provádění pozemkové reformy a na záchranu rodového dědictví i pracovních míst vynaložil nemalé sumy. Za druhé svět.války se dostal do nezáviděníhodné situace. Velká část panství se nacházela v pohraničí, a možná proto se Buquoyové přihlásili k německé národnosti. Na základě Benešových dekretů  byl hrabě prohlášen za zrádce a kolaboranta  a uvězněn, stát zkonfiskoval jeho majetek.Za války se nijak politicky neangažoval a přesto byl prohlášen za zrádce a germanizátora Šumavy, ztratil s celou rodinou občanství a majetek a zemřel ve vězení. Pokračovatelem  hlavní linie rodu byl nejstarší jeho syn Ferdinand Buquoy, jeho děti, synovci a neteře dnes žijí převážně v Německu, jejich pokusy o restituce majetku v České republice skončily neúspěšně.