Buquoyská hrobka tvoří výraznou dominantu novohradského hřbitova. Stojí na východním konci hřbitova ve směru ke státní hranici. Hrobka má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře. Nad vchodem do zádušní kaple stojí za povšimnutí rozměrná pozlacená mozaika Panny Marie, zhotovená Luigim Solertim z Mnichova, nikoliv Maxem Švabinským. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským znakem neseným párem gryfů a rodovým heslem: „DIEU ET MON ROI“ (Bohu a mému králi). V hrobce je dodnes umístěno osm rakví s tělesnými ostatky Buquoyů (tři manželské páry) a jejich příbuzných, sourozenců z rodu Cappy. Další členové rodu Buquoyů zůstali uloženi v původní rodinné hrobce, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena v novohradském kostele sv. Petra a Pavla v 17. století.

Hrobku nechal vybudovat hrabě Karel Bonaventura Buquoy (jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře). Tato stavba byla postavena v letech 1902 – 1904 v pseudogotickém slohu panským stavitelem Karlem Bůžkem podle projektu pražského architekta vládního rady Josefa Schulze (autor návrhu přestavby Národního muzea a budovy Rudolfina v Praze). Stavba velmi připomíná schwarzenberskou hrobku v Třeboni, liší se však od ní především tím, že nemá podzemní krypty.