Kulturní a informační centrum Nové Hrady

Radnice

Renesanční radnice ze 16.stol. je poprvé připomínána r.1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují mimo jiné i křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který po požáru poč. 20.stol. byl předělán na hospodu, později na sýrárnu. R. 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech, věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů.

V přízemí radnice je v současnosti kulturní a informační centrum a ve sklepení a vnitřním dvorku budov restaurace.

Tvrz Cuknštejn

Jihozápadně od Nových Hradů stojí pozdně gotická tvrz Cuknštejn na vyvýšenině nad řekou Stropnicí na konci Terčina Údolí. Jedná se o jedno z nejzachovalejších vladyckých sídel v Českých zemích. Z větší části je v původní podobě jako vzácný doklad přechodového článku mezi zemanskou tvrzí a panským hradem, s osmibokou věží, čtvercovým dvorem i pavlačemi zdobenými arkádami.

První zmínka pochází z r. 1491, ale podle archeologických nálezů je starší. Za Českého stavovského povstání, po smrti majitele tvrze, byl hrádek r.1619 zabrán, vydrancován a zpustošen císařskými vojsky. O necelý rok později jej daroval císař Ferdinand II. hraběti a císařskému generálovu Karlu Bonaventurovi Buquoyovi jako součást novohradského panství. V současné době vlastní tvrz soukromý majitel, který ji postupně rekonstruuje a při této příležitosti jsou objevovány další významné archeologické detaily.

Novohradská Kovárna

O kovárně jsou první zmínky z roku 1719, kdy jej vlastnil kovář Ferdinand Grosing a je pravděpodobné, že kovárna byla postavena právě v této době.Lokalizace kovárny do těchto míst nebyla vůbec náhodná – objekt ležel nejenom při cestě na hrad, ale i na dnes již zaniklé odbočce cesty vedoucí od Svinenské brány do města. Celý areál se skládá jednak z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř dvě stě let. Poté objekt sloužil k bydlení.

V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V současné době ji má v pronájmu obecně prospěšná společnost Rožmberk. V létě, o Vánocích nebo Velikonocích, ale i při jiných akcích, tu můžete být svědky zrození třeba vykovaného kříže, zvonku či jiné nádhery. A nejen to, k vidění jsou tu příležitostně i jiná lidová řemesla

V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky. Za pozornost stojí i obytný interiér, který přibližuje způsob života v 19.stol..

Kostel sv.Petra a Pavla

Farní kostel je v Nových Hradech poprvé připomínán v roce 1284. O této raně gotické stavbě se nedochovaly žádné zprávy, ačkoli je známo, že jej v roce 1425 vyrabovali a poškodili husité pod vedením Jana Hvězdy z Poděbrad.. V roce 1500 byla zahájena výstavba od základu nového kostela a hrubá stavba byla dokončena kolem roku 1500. Z této doby pocházejí sedlové portály na západní a jižní straně hlavní lodi a též švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. Tato první etapa výstavby novohradského kostela patří mezi vrcholná díla pozdně gotické rožmberské stavební huti. Roku 1607 zasáhl kostelní věž blesk. Při následné opravě byla zvýšena o renesanční patro. Roku 1726 pak došlo k poslední výrazné úpravě zevnějšku kostela, kdy byla sesazena poškozená renesanční střecha a byla nahrazena typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou. Od té doby až do současnosti pak již docházelo pouze k drobným úpravám vzhledu kostela.

V interiéru je zachováno ranně barokní zařízení ze 3.čtvrtiny 17.stol.. Na hlavním oltáři z r. 1678 býval uctíván obrázek Panny Marie Záblatské představující stojící postavu Panny Marie na půlměsíci s Ježíškem na levé ruce. Rytina, kterou zachránil Karel Bonaventura Buquoy r.1619 z hořícího domu v bitvě o Záblatí, se stala cílem poutníků z celého okolí. Uprostřed presbytáře je deska z červeného mramoru, která kryje rodinnou hrobku rodu Buquoyů. V hlavní lodi kostela se pak nachází ještě hrobka řeholníků řádu servitů z roku 1748.

Koželužna

Začátkem října 2001 byl vernisáží výstavy o mokřadech, uveden do provozu nově zrekonstruovaný dům, kterému byl ponechán název Koželužna.

Koželužna se nachází na trase mezi novohradským náměstím a státním hradem. Budova koželužny je 2 parová, a už se zde úspěšně uskutečnily výstavy místních organizací, naučné kurzy, vernisáže, semináře a konference.

Koželužna navízí rozsáhlé prostory, které skýtají možnost širokého využití.

-konání seminářů, školení, konferencí, firemních akcí, naučné kurzy, výstav
-možnost využití technického zařízení (PC, tabule, projektor, mikrofon)
-kompletní uspořádání a příprava sálu dle Vašeho přání
-po domluvě lze zajistit i občerstvení

Rezidence

Východní stranu velkého náměstí zabírá budova tzv. Rezidence. Nejprve na tomto místě stávalo několik samostatných panských domů, které nechaly postavit Rožmberkové po výbuchu střelného prachu na hradě. Teprve jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 1634 -5 podoba tzv. městského paláce. Přestavbu uskutečnili již Buquoyové, kteří zde žili až do začátku 19.století, kdy se přestěhovali do Nového zámku. Rezidence bývala luxusně vybavena, o čemž vypovídají dochované inventáře, jenž se zpravidla pořizovaly při úmrtí majitelů.

Je to budova nepravidelného půdorysu se dvěma vnitřními dvory. V 17.stol. se rezidence spojila s kostelem krytou dřevěnou chodbou ve výši prvního patra, která byla později odstraněna. Po přestěhování Buquoyů do zámku byla budova rezidence využívána jako kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a jako byty zaměstnanců, čímž ztratila svou rezidenční funkci. Žil tu i historiograf a ředitel panství Anton Teichl, autor rozsáhlých dějin města a panství. Po r. 1945 ji pak užíval lesní závod. Dnes je objekt z větší části zrekonstruován a slouží návštěvníkům jako wellness hotel.

Zámek

Ve druhé polovině 18.století přestala Rezidence, sídlo Buquoyů, vyhovovat požadavkům na reprezentaci, a tak se tehdejší majoritní pán Jan Nepomuk Buquoy začíná vážně zabývat myšlenkou stavby reprezentativního zámku. Finanční rozvaha je vypracována již v roce 1768, ale až roku 1794 vzniká první projekt. Jako staveniště je vybrána někdejší Panská zahrada na okraji města. Stavbu zahajuje roku 1801 architekt Franz Werschafeld, inspirován údajně francouzskými plány. Stavba je dokončena v roce 1806 vdovou po hraběti Terezií Buquoyovou. Významnějších stavebních úprav se pak zámek dočkal v polovině 19.stol.. Tehdy nový dědic fideikomisu Jiří Jan Jindřich Buquoy nechal zbourat ionský portikus na straně do města, přistavět reprezentativní schodiště na straně do zahrady a vybudovat pavilony zakončující boční křídla zámku.

Empírová trojkřídlá dvoupatrová stavba s jednopatrovými přístavky při bočních křídlech z let 1802-10 se stala sídlem rodu Buquoyů až do r. 1945. V přízemí byly kuchyňské místnosti a byty služebnictva, v prvním patře společenské místnosti, hraběcí pokoje a ve druhém patře pokoje pro hosty. Interiéry byly zařízeny rokokovým a empírovým nábytkem, rytinami, loveckými trofejemi, obrazy. Velice zajímavý je okrouhlý salón zvaný „modrý“. Je to dvě patra vysoká místnost, která má připomínat polní stan z dob největších úspěchů předků. Proto je zakryta bělomodrým pruhovaným plátnem. Za zmínku určitě stojí i divadelní sál s hledištěm pro 120 osob. Patří mezi tři poslední existující empírová divadla v České republice.V 19.stol. k zámeckému průčelí přibylo kamenné schodiště s terasou a zimní zahrada.

K zámku přiléhá i rozlehlý park s jezírkem. V 19.stol. k němu náležela i malá tzv. skotská vesnička ve s perníkovou chaloupkou, poustevnou a mnoho dalšími lidovými stavbami, která sloužila k radovánkám šlechty.

Jeho historie není spjata jen s rodem Buquoů, ale v době občanské války v Řecku tu našly domov tzv. „řecké děti“, později sloužily jeho prostory střední zemědělské škole a v současné době je sídlem Akademického a univerzitního centra.

Státní hrad Nové Hrady

Gotický hrad Nové Hrady byl založen na skalnatém výběžku s mohutným příkopem jako pomezní hrad, který měl chránit Českou stezku z Čech do Rakouska. Prvním známým majitelem byl Ojíř ze Svin (1279). Z dalších majitelů je nutno jmenovat významný jihočeský rod Rožmberků, který dosáhl jeho propuštění z manství r. 1491. Za husitských válek byl stejně jako město vypálen, další pohroma ho postihla r.1573, kdy byl zpustošen výbuchem střelného prachu, uskladněného ve velké válcové věži uprostřed nádvoří, do níž uhodil blesk. Další škody napáchalo zemětřesení v r.1590. Důkladně byl hrad opraven za Petra Voka z Rožmberka. Po vymření rodu Rožmberků zdědili jejich majetek Švamberkové. Za stavovského povstání byl obléhán a dobyt generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem, který ho spolu s městem získal jako náhradu za válečné služby. Téměř hned se začal hrad barokně opravovat do dnešní podoby. Vrchnost v něm již nebydlela, sloužil jako sídlo hraběcí lesní správy a úřednické byty. Narodil se tu např. slavný lékař a profesor vídeňské univerzity Johann Oppolzer.

Hrad má oválnou dispozici s částí opevnění z 15.stol., které je na obou koncích uzavřeno branami. Zachovalá je východní hranolová věž, severní hradní křídlo, západní křídlo. Expozici rekonstruovaného hradu tvoří obrazová galerie, sbírka rodových portrétů, expozice historického empírového nábytku, lovecké zbraně, trofeje a bohatá sbírka unikátního černého skla – hyalitu.

Buquoyská hrobka

19. stol. nevznikaly na Novohradsku žádné církevní stavby kromě několika drobných vesnických kaplí. Naprostou výjimkou je výstavba Buquoyské hrobky na okraji hřbitova. Až do té doby hraběcí rodina užívala po celé generace jako místo posledního odpočinku hrobku z r. 1648 uprostřed presbytáře kostela sv. Petra a Pavla.

Nová stavba byla vybudována v letech 1902 -1904 v pseudogotickém slohu buquoyským stavitelem Karlem Bůžkem podle projektu pražského architekta vládního rady Josefa Schulze. Hrobka je orientovaná stavba s pětibokým presbytářem, na jižní straně se šnekem do zvonice. Byla zbudována z režného cihelného zdiva, kamenná výzdoba je z pískovce, podezdívka a dříky sloupů ze žuly. V tympanonu portálu v přízemí byl umístěn kamenný reliéf s buquoyským znakem neseným párem gryfů a rodovým heslem: „DIEU ET MON ROI“ (Bůh a můj král). Vstup do zádušní kaple zdobí rozměrná pozlacená mozaika podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského. Panna Maria stojí na půlměsíci, obklopená zlatou září a korunována párem andělů. Matka nese na ruce Ježíška a oba drží růženec. Na portálu krypty je velký erb rodu.

Hlavní loď je čtvercová, překlenutá jedním polem hvězdové klenby s hruškovitě profilovanými žebry ukončenými na příporách. Boční lodě jsou sklenuty segmentově. Zdivo obvodových konstrukcí prolamuje šest oken s gotickými kružbami, zasklenými katedrálním sklem. V místě proniku střešních ploch hlavní a příčné lodě je osazena sanktusníková věžička se zvonicí. Předsíň, otevřená osově i na boční schodiště, je zaklenuta jedním polem křížové klenby. V presbytáři je pět nik, pod bočními loděmi další čtyři niky pro uložení rakví. Pod kaplí je pod úroveň terénu zapuštěna krypta, opakující v zásadě dispozici kaple.

Tato netradičně řešená rodinná hrobka nemá podzemní krypty – ve spodní části je smuteční síň, nad ní kaple s oltářem, kde odpočívají ostatky členů rodiny v osmi rakvích. Dnes slouží jako zádušní kaple a smuteční síň.

V hrobce je uloženo osm rakví s ostatky příslušníků rodu:

Constance hraběnka Cappy (* 12.8.1859, †14.11.1933)
Philipp hrabě Cappy (* 17.10.1860, †19.3.1922)
Henriette hraběnka Longueval - Buquoy, roz. hraběnka Cappy (* 19.1.1857, †13.4.1929)
Ferdinand hrabě Longueval - Buquoy (* 14.10.1856, †27.10.1909)
Georg Johann Heinrich hrabě Longueval - Buquoy (* 2.8.1814, †2.10.1882)
Therese Sophie hraběnka Longueval - Buquoy, roz. princezna Oettingen - Vallerstein (* 6.1.1829, †27.4.1897)
Carl Bonaventura hrabě Longueval - Buquoy (* 24.10.1854, †9.8.1911)
Philippine hraběnka Longueval - Buquoy, roz. hraběnka Czernin von und zu Chudenitz
(* 29.11.1858, †6.8.1937)

Barokní lékárna

Otevírací doba přes zimní turistickou sezónu: Pondělí – Pátek 09:00 – 12:00 13:00 – 16:00

Tradice lékárenství v Nových Hradech sahá až do poloviny 17. století. V té době František Leopold Buquoy zřídil tzv. dvorní lékárnu v části Rezidence na náměstí. Ta byla bohatě vybavena nejen léčivým materiálem, ale také technickým zařízením a nádobami. Později se přestěhovala do kláštera a byla provozována servity. V r.1775 byla zřízena lékárna nová v domě na náměstí a ta pracovala až do konce 2.svět. války. V 60.letech minulého století byla zrušena a její inventář uložen v prostorách hradu.

V roce 1998 bylo rozhodnuto umístit tuto barokní apatyku do části zrekonstruovaného domu v těsné blízkosti náměstí. Můžete ji navštívit nejen za účelem nákupu voňavých bylinek a čajů či za účelem posezení u kávičky a sladké pochoutky, ale hlavně pro potěchu oka.